Když jsem byla malá, tak jsem velice vzpomínala na svoje dětství. Moje dětství bylo velice krásné, a to tím, že jsem hlavně měla oba rodiče, protože to je pro děti velice důležité. Myslím si, že děti, které prostě dva rodiče nemají, tak o hodně přišly, ale v životě se prostě nedá nic dělat. Život je takový, jaký je, a rodiče si nevybíráme, rodiče si vybírají nás svým způsobem, takže neovlivníme to, zda spolu rodiče zůstanou, či nikoliv, ale je potřeba snažit se spolu hezky vycházet. Jelikož tento problém moji rodiče neměli, protože jsou celý život spolu, mají úžasný život a jsem ráda, že jsem měla takové rodiče, nevyměnila bych je za nic v životě.
Vzpomínám si ale na to svoje krásné dětství, které jsem měla, protože jsme byli víc takoví vedení k tomu, aby se pořádaly oslavy, a to jak pro děti, tak i dospělé, takže jsme byli i hodně v kolektivu s mojí sestrou, protože jsme prostě byli zvyklí na ten větší kolektiv, na ten větší dav lidí. Myslím si, že tohle dětem i prospívá, protože pak ty děti nic nestrádají, umí se domluvit s kolektivem a nemají strach a nestydí se. Taková jsem přesně byla já s mojí sestrou.
Vzpomínám si ale na to, když jsme dělali ty narozeninové oslavy, protože si myslím, že pro děti jsou velice důležité, a my jsme je měly hrozně rády s mojí sestrou, protože jsme si je fakt užívaly. Pozvaly jsme si svoje kamarády, když jsme byly o trochu větší, a bylo to hrozně fajn, protože jsme pokaždé dělaly chlebíčky, a když jsme dělaly chlebíčky, tak jsme se u toho strašně nasmáli. Myslím si, že hodně lidí, a hlavně i já, mám ty vzpomínky s mojí sestrou na to, když jsme fakt byly malé děti, a to je to nejkrásnější. Když si v té dospělosti teď na to vzpomenu, tak mám takový ten krásný pocit z toho, že naše dětství bylo krásné, a kdybych mohla, tak bych si je nejradši zopakovala.