Jednou z velkých záhad, které prozatím nedokážeme rozluštit, je to, zda všichni lidé vnímají barvy skutečně stejně. Zatím totiž neexistuje žádný objektivní test, který by to potvrdil či vyvrátil. Není tedy divu, že se okolo toho traduje velká spousta nejrůznějších pověr a mýtů. A to nejenom z dnešní doby.

Ovšem netýkají se pouze dnešních lidí. Jednou z rozšířených pověstí je i to, že staří Řekové nedovedli vidět modrou barvu. Tento předpoklad vznikl díky Homérovi, který ve svých příbězích popisoval moře jako „tmavě vínové“. Znamená to tedy, že tehdy modrou barvu neznali? Koneckonců modré je přeci i nebe.

I tento poznatek přispěl k tomu, že jsou někteří lidé přesvědčeni o tom, že barvu nemůžete vidět, dokud ji neznáte, případně pojmenujete. Je tento předpoklad ale skutečně správný? Když se nad tím blíže zamyslíme, zjistíme, že tomu tak být ani nemůže, a to hned z několika důvodů.

V první řadě je tu fakt, že naši předkové z doby lovců a sběračů by svět neviděli vůbec barevně. To by ale nedávalo žádný smysl, zvláště když se podíváme na to, jaké máme složení očí. Ty jsou uzpůsobené právě k vidění barev.

Jednoduše řečeno, oční receptory přijímají signály bez ohledu na to, zda onu barvu známe či nikoliv. To je také důvod, proč jsou někteří lidé barvoslepí – kdyby jen stačilo o barvě vědět, tato oční vada by zkrátka přestala existovat.

Z toho tedy vychází, že i v antickém Řecku viděli všechny barvy tak, jako my dnes, a to včetně modré. Homérův popis vychází z tehdejší barvy vinných hroznů, která byla tmavě modrá, nikoliv z klasického červeného vína, jak jej známe dnes.

Samozřejmě není pochyb o tom, že mozek má na naše tělo velký vliv. Vnímání barev je však něco, co je kompletně mimo naši kontrolu. Zde nezáleží na tom, co chceme či známe, nýbrž na tom, jaké signály nám z očí přichází.

Jednou z velkých záhad, které prozatím nedokážeme rozluštit, je to, zda všichni lidé vnímají barvy skutečně stejně. Zatím totiž neexistuje žádný objektivní test, který by to potvrdil či vyvrátil. Není tedy divu, že se okolo toho traduje velká spousta nejrůznějších pověr a mýtů. A to nejenom z dnešní doby.

Ovšem netýkají se pouze dnešních lidí. Jednou z rozšířených pověstí je i to, že staří Řekové nedovedli vidět modrou barvu. Tento předpoklad vznikl díky Homérovi, který ve svých příbězích popisoval moře jako „tmavě vínové“. Znamená to tedy, že tehdy modrou barvu neznali? Koneckonců modré je přeci i nebe.

I tento poznatek přispěl k tomu, že jsou někteří lidé přesvědčeni o tom, že barvu nemůžete vidět, dokud ji neznáte, případně pojmenujete. Je tento předpoklad ale skutečně správný? Když se nad tím blíže zamyslíme, zjistíme, že tomu tak být ani nemůže, a to hned z několika důvodů.

V první řadě je tu fakt, že naši předkové z doby lovců a sběračů by svět neviděli vůbec barevně. To by ale nedávalo žádný smysl, zvláště když se podíváme na to, jaké máme složení očí. Ty jsou uzpůsobené právě k vidění barev.

Jednoduše řečeno, oční receptory přijímají signály bez ohledu na to, zda onu barvu známe či nikoliv. To je také důvod, proč jsou někteří lidé barvoslepí – kdyby jen stačilo o barvě vědět, tato oční vada by zkrátka přestala existovat.

Z toho tedy vychází, že i v antickém Řecku viděli všechny barvy tak, jako my dnes, a to včetně modré. Homérův popis vychází z tehdejší barvy vinných hroznů, která byla tmavě modrá, nikoliv z klasického červeného vína, jak jej známe dnes.

Samozřejmě není pochyb o tom, že mozek má na naše tělo velký vliv. Vnímání barev je však něco, co je kompletně mimo naši kontrolu. Zde nezáleží na tom, co chceme či známe, nýbrž na tom, jaké signály nám z očí přichází.